Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

NIC PROTI POLIDŠŤOVÁNÍ
 
 
Často slýchám větu, že pes je pes a neměli bychom ho polidšťovat. Já ale polidšťuji ráda a pootavm6.jpgčasto a jsem přesvědčená, že tím pomáhám páníčkům snadněji pochopit zapeklitosti výchovy psa (a nejen psa).
 
Tedy abych to uvedla na správnou míru, psy nepovažuji za miminka, a tudíž jsem proti ňufínkování, ťutínkování a budlikování. Řekla bych, že inteligence psů je srovnatelná s dvouletým dítětem a takový človíček se už učí (a tedy se dá vychovat a vycvičit) poměrně snadno. Tím nechci podceňovat inteligenci miminek, protože ta musí být doslova geniální, když se přes to ňufínkování, ťutínkování a budlikování naučí mluvit.
 
Pochopitelně, že ňufínkování, ťutínkování a budlikování je přípustné, pokud je provozujete v přiměřeném množství jako výtrysky své lásky a po většinu času se se svým psem „bavíte“ normálně.
 
Můj přístup vychází z předpokladu, že všichni jsme už v životě byli pod tlakem, ve stresu, frustrovaní, unavení, bez nálady, vzteklí až rozzuření, nebo strachy bez sebe a stejně tak spokojení, šťastní, veselí, nabytí energií, rozjaření, natěšení, zamilovaní... Pocity nejsou cizí ani zvířatům, tak proč se vyhýbat srovnání? Naopak, není nad to zkusit se podívat na svět psíma očima, a to přes hledáček našich vlastních zkušeností.
 
pslabo2.jpgUž dávno přede mnou někdo řekl, že muž a žena jsou dvě naprosto rozdílně fungující nervové soustavy. A měl pravdu. Mezi lidmi a psy tomu není jinak. Jako příklad ze života, používám „lov krtků“: Muž se ženou sedí na verandě chaty a náhle si všimnou, jak po trávníku smočeném májovým deštíkem lezou dva krtci. Rozhodnou se je chytit. Každý vezme do ruky hrnec a muž praví: „Já mám toho levýho a ty toho pravýho.“ Vtrhnou na trávník a z nepochopitelného důvodu oba skočí jen po jednom a tom samém krtkovi. Proč?
Muž - levý krtek je ten, který je na levé straně.
Žena - pravý krtek je stále pravý, bez ohledu na to, kam přeběhl.
 
A psí ponaučení? Nepovažujte nic za samozřejmost. Skutečnost, že vy a všichni okolo vědí, co znamená „Žeryku, ke mě!“, neznamená, že to ví i váš pes. Chcete-li, aby váš pes něco dělal, je třeba jej to nejprve naučit. Zlobit se na psa, že něco neudělal podle vašich představ, je nesmysl, protože on chtěl toho krtka pro vás určitě chytit a vaše nadávky si tedy nezaslouží. Chyba byla v tom, že jste mu nedostatečně vysvětlili, co po něm chcete.
 
To, že tak rádi trestáme (ať už tím míníme nadávání, seřvání, pokuty, exekuce, vězení, fyzické tresty nebo jiná příkoří), je myslím celospolečenský úraz. Sáhněme si do svědomí. Trest je p1010067xx.jpgobvykle to první, co nás (a zvláště naše zákonodárce) napadne udělat a dokážeme být v tomto konání velice vynalézaví. Není se čemu divit. Od dětství do stáří je nám v podstatě stále vyhrožováno: jestli to neuděláš, nestihneš, nezaplatíš, nedodržíš, neodevzdáš, tak...
 
A výsledek? Jsme podráždění, ve stresu, unavení, bez nálady..., to že nás někdo potrestal, nás děsně štve. Trest se sice trestajícímu může jevit, jako rychlé, snadné a levné řešení s rychlým nástupem účinku, ale jak rychle účinek nastoupí, tak rychle zmizí. Pro příště se sice snažíme neblahým následkům vyhnout, ale to poslední, co nás obvykle napadne, je udělat to tentokrát pořádně, lépe a správně - prostě se snažit. "Na just" to spíš jen tak na oko zašolicháme, uděláme jen to nejnutnější, nebo si seženeme neschopenku. Určitě jsme i zažili situace, kdy zkrátka netušíme, co je správně, tresty létají zprava i zleva a nám se z toho chce bezmocností brečet.
 
Vezměme si třeba takovou rychlou jízdu autem. Všichni víme, že v obci nesmíme jet více jak 50 km/h. Víme, že za překročení rychlosti může přijít trest. A teď kontrolní otázka: Kdo z vás řidičů nikdy rychlost v obci nepřekročil? Vsadím se, že tuhle špatnost jsme spáchali všichni! Všichni jsme k tomu určitě měli dobrý důvod - nějakou tu výmluvu. V praxi to vypadá tak, že cekame-na-start.jpgrychlost se dodržuje především tam, kde vidíme policistu (tedy trestající orgán), nebo tam, kde hrozí riziko, že by mohl vykouknout. Problém je totiž v tom, že CHCEME jet rychle. A proč? No protože jsme v podstatě za rychlost odměňováni - náš zaměstnavatel oceňuje naši produktivitu; rodina bude ráda, že budeme dřív na chatě; dřív budeme doma a užijeme si více volna... No není ten náš svět postavený na hlavu? Zvýhodněn je v podstatě prevít, který porušuje pravidla a přitom se dokáže vyhnout trestu (kéž by se to týkalo jen překračování rychlosti) a „poctiví blbci“ nejsou v módě a jsou vlastně znevýhodňováni. Logicky z toho vyplývá, že aby se rychlost systémem trestů dodržovat začala, musel by policajt stát skutečně na každém rohu.
 
Další otázkou je druh trestu. Pokuta? Ztráta peněz sice zamrzí, ale žít se s tím dá v klidu dál. Ztráta řidičáku? Nebo dokonce vězení? Jo tak to už je komplikace, toho už se bojíme. Z takového trestu přehnaně vyděšený řidič může začít před policií zběsile prchat, a pokud mu p1010186.jpgpřeskočí, tak i střílet.
 
Jo a mimochodem, vidíte rádi policisty? Já nevím, ale ve mě vždycky hrkne, a to i když se plazím čtyřicítkou.
 
A psí ponaučení? Má-li pes „odevzdat práci“ pod hrozbou trestu, rozhodně se nepřetrhne, nebude to dělat rád, a jakmile bude jasné, že trest přijít nemůže, vykvajzne se na to úplně. Na mírnější nepohodlí se dá zvyknout (např. škrcení se na vodítku), když už se bez toho ta zábava neobejde. Při vší té snaze vyhnout se trestu, může pes začít dělat něco jiného - obvykle z našeho pohledu ještě horšího, a to zejména ve chvíli, kdy nejsme v dohledu.  Dost často se i stává, že aniž si to uvědomujeme, odměňujeme vlastně našeho psa (nebo mu dovolíme se odměňovat) za věci, které nám příšerně lezou na nervy. A můžete se divit, že trestajícího agresora pes v pudu sebezáchovy kousne, nebo se před ním schová pod stůl?
 
Pokud se zrovna nenacházíte pod tlakem výhrůžek rodičů, učitelů, policistů, úředníků, p4150107.jpgfinančního úřadu, poskytovatele úvěru či zaměstnavatele, je svět mnohem růžovější. Hnací silou pro naše konání jsou totiž pozitiva a sociální jistoty. Nejčastěji toužíme po penězích, což ale není nic jiného, než mezistupeň pro hmotné statky, zábavu, jídlo, teplo, sucho, bezpečí a jiné příjemné a potřebné záležitosti. To však nemusí být vše. Toužíme po uznání, po moci, po přátelství nebo třeba po pomstě...
 
Zejména před vánočními svátky potom šedivíme z toho, čím naše blízké obdarovat. Není snadné rozpoznat a splnit tužby někoho jiného. Oč jednodušší to je, pokud dotyčného dobře znáte a trávíte spolu hodně času, povídáte si a navzájem se posloucháte. Obdarovávat se však musí umět, vyžaduje to čas a úsilí. Dárek nevhodně vybraný či předaný, může snadno sklouznout k úplatku, může být pro obdarovaného pohromou, nebo ještě něco horšího.
 
pc0702151.jpgVezměme si třeba takovou továrnu na výrobu sušenek. Majitel se rozhodne ušetřit a zaplácnout dvě mouchy jednou ranou. Využije nadvýroby a jako odměnu s cílem motivovat své zaměstnance k další práci předá těm nejlepším 1000 sušenek. Díky tomu může koupit pro nezdárného syna auto v naději, že mu za něj bude vděčný.
 
A výsledek? Většina zaměstnanců začne uvažovat o změně místa, protože se nedřeli celý rok kvůli sušenkám, které ostatně nemůžou ani cítit, když je mají celý den v práci na očích. Frustrovaně řeší problém, kam s nimi. Jejich pracovní nadšení a výkon klesá. Cítí se podvedeni.
 
Je možné, že několik zaměstnanců bude štěstím bez sebe, protože celý život toužili mít doma nevyčerpatelnou zásobu těch úžasných sušenek a už se těší, jak ušetří na jídle. Je ale jen otázkou času, kdy jim ty sušenky začnou lézt krkem.
 
p1260106.jpgTovárníkův syn při zvláště vydařeném mejdanu vjede s autem do rybníka a je mu to úplně jedno.
 
A jaké nám z toho plyne psí ponaučení? Odměna, o kterou pes nestojí, není odměnou, nemá žádný efekt a psa může dokonce demotivovat. O tom, co je odměna, rozhoduje pes! Dát si práci s nalezením toho, po čem náš pes skutečně touží, se vyplatí.
 
Když je něčeho moc, je toho příliš. Hromada stále stejných odměn ztrácí na své atraktivitě. Odměny vydávané jen tak, slouží jen pro naši potěchu nebo si jimi uspáváme svědomí. Pokud pes nemusí pro získání odměny nic udělat, není to nic jiného, než úplatek a rozmazlování.
 
Být špičkovým manažerem, to chce velkou dávku empatie, schopnost komunikovat a hlavně umět odměňovat. Být nejlepším páníčkem svému psovi, chce to samé.
 
Pochopit a začít praktikovat výchovu psa založenou na odměnách je o změně životního stylu. Já to ráda připodobňuji ke snaze zhubnout. Pokud budete zkoušet sem tam nárazově nějakou dietu, bude to mít jen malý efekt a za chvíli budete s váhou tam, kde jste byli a dost možná to bude ještě horší. Po několika takových pokusech dojdete k závěru, že to nefunguje a nemá tedy cenu se vůbec o něco snažit. Nakonec se s vaší narůstající váhou smíříte, nebo budete mít takové zdravotní potíže, že vás to k razantní změně zkrátka donutí.
 
image0223-1-.jpgPoznala jsem ve své praxi nemálo pejskařů, kteří toužili po zázraku a vymlouvali se na to, že nemají čas. Psa za vás ale nikdo nevychová, takže buď se v takovém případě se stavem věcí smíříte, anebo dozrajete do chvíle, kdy to už dál nejde a začnete opravdu chtít s tím něco udělat.
 
Oč snazší práce je s lidmi, kteří skutečně chtějí a upřímně se rozhodnou od základů změnit svůj životní styl - změní jídelníček, upraví denní režim, začnou se více hýbat. Začátky bývají krušné, ale potom náhle zjistíte, že to jde samo, že už to žijete. Že se necítíte jako odsouzenci k doživotnímu odolávání pokušení, ale jste spokojení, nic vám nechybí a je to přirozené a snadné.
 
Snaha o výchovu psa na základě odměn má dost podobný vývoj. Ze začátku se to zdá strašně složité, ale pak vám to přejde do krve a zjistíte, že je to pro vás druhá přirozenost a ani nezatoužíte vrátit se ke starému způsobu uvažování.
 
Nejtěžší je začít. Nejtěžší je změnit pohled na svět a svoje uvažování. Lidský svět je totiž z velké části založený na trestech a na korekcích, a tak není divu, že nám jiný scénář přijde nepředstavitelný. Vraťme se tedy na vozovku: Ve světě založeném na odměňování policisté nepokutují, ale odměňují, pokud vás nachytají, že dodržujete rychlost. Spektrum odměn je p1010096.jpgširoké, nikdy nevíte, o co se který den hraje, ale jsou mezi nimi i věci, které byste opravdu chtěli. Kromě toho jsou ve hře i zvláštní ceny a bonusy pro ty, kteří nasbírají nejvíce bobříků za správnou jízdu. Jednou ročně je vyhlašován řidič roku, který vyhrává doživotní rentu. Odměny se však týkají přesně specifikované správné jízdy - za bezdůvodně pomalou jízdu ani za 1 km navíc odměnu očekávat nelze.
 
Vsadím se, že za těchto okolností budete CHTÍT jet 50 km/h a s příjemnou mírou vzrušení budete vyhlížet policistu. Nebudou častí, ale protože nikdy nevíte, za jakým rohem se objeví, dodržujete rychlost stále, abyste nepropásli příležitost na odměnu. A pokud se tak náhodou stane, dost vás to naštve a o to více se příště budete snažit. A čím víc odměn získáte, tím větší jsou vaše šance na bezstarostný život. Zvýhodněn je ten, kdo dodržuje pravidla, takže jen blázen by je nedodržoval.
 
A jak je tomu u psů? Při odměňování buďte kreativní. Čím více různých druhů odměn máte k dispozici, tím lépe. Nebojte se odměňování okořenit trochou soutěživosti, překvapení, 52.jpgjackpoty... Čím více pes po odměně touží, tím více je ochoten pro ni něco udělat - základem je totiž nejprve psí čin, a potom teprve odměna. Taková odměna je skutečně hnacím motorem! Pes vyhledává páníčka a věnuje mu pozornost, aby nepřišel o svou příležitost získat odměnu.
 
Čas od času se někdo ozve s námitkou, že to není pro psa žádná svoboda, když odměňujeme jenom chování, které se nám líbí a pokud pes nechce „chcípnout hlady“, tak se musí rozhodovat správně, a o tom, co je správné, rozhodujeme my.
 
Svoboda, to je vůbec zajímavý pojem. Strašně si na něm zakládáme, ale co to vlastně je? Dělat si, co nás napadne? Sotva. Jelikož naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, zrovna velký prostor to není.
 
p1010134.jpgJá svobodu vnímám spíše jako možnost ovlivňovat svůj osud, jako možnost se rozhodnout. Ale k tomu, abyste se mohli rozhodovat a mohli jste něco ovlivňovat, potřebujete světu kolem sebe rozumět, chápat jeho pravidla, dokázat odhadnout, jak bude na vaše rozhodnutí reagovat. Nejsem si tak úplně jista, jestli život stále více svázaný haldami nesrozumitelných zákonů, předpisů a nařízení, které si často odporují a neustále se mění, moji představu svobody zrovna naplňuje. Vždyť kolikrát za život nás vyděsí naprosto neočekávaný trest, protože neznalost zákonů neomlouvá a my jsme ani neměli tušení, že už zase potřebujeme třeba novou autolékárničku...
 
Nejvíc šťastná a spokojená se cítím ve chvílích, kdy mám úspěch a ke všemu pocit, že jsem toho úspěchu dosáhla na základě vlastních správných rozhodnutí. A jestli můj osud tímto způsobem řídí všemohoucí, vláda, výběrová komise při OSN, rodiče, přátelé, učitelé, zaměstnavatel... to je mi úplně putna. Budu je milovat všechny, když ocení to, co dělám.dsc_6118.jpg
 
A psí ponaučení? Promyslete si, co vlastně od svého psa chcete, to ho naučte a následně vyžadujte. Pro psa jsou nejsrozumitelnější černobílá pravidla: tohle bylo správně (odměna), tohle správně nebylo (žádná odměna se nekoná; odměna zmizí). Nedělejte v tom guláš tím, že podle své nálady budete jednou benevolentní a podruhé perfekcionalisti a jindy z lenosti po psovi hodíte bačkoru. Netrestejme psa za chyby. I pes se chybami učí a díky nim zjišťuje, kudy cesta k odměně nevede.
 
Všimli jste si něčeho zajímavého? Mám dost trudnomyslný pohled na svět, nezdá se vám? Skoro to vypadá, jako by mne v životě nikdo nikdy nepochválil, nevím, co jsou prémie, úspěch, natož dárky. To je tím, že tresty se nám zkrátka víc zavrtají pod kůži. Vymazat takový zážitek dá sakra práci a jedna odměna to určitě nespraví! Někdy si to jako křivdu neseme celý život. Tak si dejme pozor, ať těch křivd na hřbet našich psů nakládáme co nejméně.
 
A co říci na závěr? Řiďme se pravidlem, co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ty jim a považujme přitom své psy za partnery. A hlavně berte život s humorem, protože žít s někým, kdo je věčně naštvaný, vystresovaný a frustrovaný..., tak to by byl život pod psa. A to přeci těm našim ťutínkům, ňufínkům a budliky-budliky nemůžeme udělat.
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Skvěle napsané :)

(Verča, 20. 4. 2014 15:35)

Tohle by si vážně měl přečíst každý, kdo se pokouší někoho vychovat ( ať už psa, kočku, morče nebo dítě)