Jdi na obsah Jdi na menu
 


Určitě jste zažili chvíle, kdy přijdete na trénink, nebo prostě potřebujete "mluvit" se psem, a on vás naprosto nevnímá a dokonce nechce ani pamlsky. Jelikož ale odměnout je to, co chce pes, není třeba propadat panice. Odměnou totiž může být skutečně cokoliv.

V těchto "těžkých" časech mohou nastat dvě situace:

1. PES ODMÍTÁ PAMLSKY (nežere)

V takovém případě máme možnost odměnit psa pouze tím, co chce. Tedy tím, co jej zajímá natolik, že nežere. V tomto případě je to háravá fenka, ale velmi často je to i bezpečí, čenichání, průzkum okolí, jít se seznámit s jinými psy... Fenečka na tomto videu byla jako odměna velice trpělivá. Obvykle však není možné (s ohledem na druhého psa), aby se náš pes bezuzdně odměňoval přímo na chtěném objektu. Můžete psa tedy odměnit přiblížením se k objektu, očenicháním pelíšku od háravky, místa, kde se vyčůrala apod.

Odměnu pes dostane za zklidnění, nebo za oční kontakt, podle toho, co zvládne. A jelikož potřebujeme, aby to zvládl a my jej mohli odměnit, nechceme příliš. Když se pes dost naodměňoval, oslovíme jej (dáme mu šanci zareagovat). Pokud nereaguje, chytíme jej klidně a bez emocí za postroj (v tomto případě bohužel za obojek / bohužel proto, že se pes škrtí!!!), čímž mu omezíme odměňovací prostor a zvýšíme si šanci na další chování, které budeme moci odměnit, a tak pořád dokola, až nastane chvíle, kdy se pes zkoncentruje natolik, že dostane chuť i na pamlsky.

2. PES JE OCHOTEN JÍST PAMLSKY

V tomto případě hrajeme hru, kdy střídáme kratičké a vysoce odměňované a zábavné cvičení se psem s odměnou z vnějšku (jako poslední odměnu vyzveme psa, aby si šel například čuchat). Postupně se prodlužuje doba cvičení a zkracuje externí odměňování.

A to je vše, neb to funguje 


 

Pořízením psa jsme se zavázali, být s ním a starat se o něho ve zdraví i v nemoci. A věřte mi, že nemoc jednou skočí na každého . Je proto dobré být připraven a naučit své psy strpět nejrůznější způsoby ošetřování. Zejména nechat na sebe sáhnout, podržet si různé části těla (uši, tlapičky, hlavičku), otevřít tlamičku, nechat se položit na bok nebo otočit na záda...

Vše psa učíme krok za krokem (tedy postupně zvyšujeme požadavky a vyšší požadavek vždy máme až ve chvíli, kdy ten předchozí krok bez problémů zvládá). A citlivě, aby i nepříjemné věci, byly nepříjemné skutečně jen trošku. Což nám právě trénink krok za krokem umožňuje. Pokud totiž již předchozí krok zvládáte natolik, že je snadný, je každý další krok stejně těžký jako ten předchozí, když jste se jej učili. 

Jako vzorovou ukázku práce krok za krokem se můžete podívat na video, JAK NAKAPAT ČIVAVĚ DO OČIČEK. Použity jsou skutečné oční kapky. A DŮLEŽITÉ: pes má kdykoliv možnost odejít. Není znásilňován, přivazován, držen silou... Nic takového. Kamilka mi kdykoliv může říci: už ne, to bylo moc, do toho nejdu. A já to budu respektovat, nechám toho a příště zkusím méně, nebo to zkusíme další den.

Proto je důležité podobné dovednosti trénovat ještě dříve, než přijde nemoc, a vy budete prostě muset kápnout! Čím více budete mít za sebou zábavných tréninků, kdy se kápnout nemuselo (tedy ani vy jste nebyli pod tlakem). Tím snazší to bude, až budete muset .

 


 

Chůze na vodítku je každodenní záležitost, a tak se vyplatí, věnovat jí pozornost a naučit se vodit psa na vodítku. To, že psa na vodítko přicvakneme, neznamená konec výuky, komunikace, práce, starostí.... Neovladatelný pes na vodítku, který "bejčí" všemi směry, nám dokáže pořádně znechutit vycházky a způsobit spoustu lapálií. 

Pokud se naučíte se svým psem komunikovat (bez vodítka i na vodítku - funguje to v obou případech), tak máte o mnoho starostí méně. Jste totiž schopní plynule předcházet nejrůznějším krizovým situacím - poodejít stranou nebo odejít pryč, využít bariér (auto, křoví...) nebo sami být první na ráně (tedy vytvářet bariéru vlastním tělem). Díky těmto dovednostem úspěšně přežíváme každodenní vycházky na bitevních polích venčících tras .


 

Tápete v tom, jak se vychovává štěňátko nebo zkrátka a dobře pes? Jak ze svého psa udělat parťáka? Jak preventivně bojovat proti psímu strachu a nežádoucím reakcím? Tak tady si jeden příkladný návod můžete prohlédnout. Úžasně inspirativní video mých žáčků - rodiny Dvořákovi, kteří zároveň vytvořili reklamu na filozofii mé psí školy . Slzím dojetím!

 


Máte pocit, že vycházky s vaším psem nemají šťávu a už nevíte, kam jít, aby to nebyla nuda? Váš pes je k neutahání? Zkuste čenichat . Čenichání je lovecká aktivita, která baví naprosto všechny psy, bez ohledu na jejich velikost, plemeno nebo věk. Užívat si ji budou staří i mladí. Kromě toho, je to aktivita vysoce psychicky (a někdy i fyzicky) náročná, a proto vašeho psa spolehlivě unaví. Začátečníci "odpadají" po 10ti minutách, profíci po 30ti, ale všichni budou po takové aktivitě spokojeně spinkat. A kromě toho naučíte vaše psy soustředěné, klidné práci; zvýšíte jim sebevědomí; naučíte je pracovat samostatně; příjemnou cestou je seznámíte s novým prostředím nebo povrchy a ještě můžete trénovat jejich pohybové schopnosti a posilovat svalstvo . No co byste chtěli více? Čenichání ZDAR!

 

V případě těchto čenichacích venkovních aktivit se velice často setkávám s obavou, zda tak psy vlastně neučím hledat a žrát kde jaký hnus, což by jistě mohlo být i život ohrožující. Tazatelé obvykle tento problém řeší tak, že psům tuto aktivitu zakazují a bojují s jejich sveřepou snahou, kdykoliv jen trochu poleví páníčkova pozornost, do této aktivity se pustit.

Moje filozofie je v tomto směru zcela opačná a její výsledky jsou ověřeny v praxi. Pro psy je čenichání a slídění po potravě zcela přirozené a tedy i oblíbené chování. Není se co divit, byli k tomu "konstruováni". Zkrátka a dobře, potřebují to dělat, aby byli spokojení . Pokud jim toto chování budeme zakazovat, tak se akorát zhorší.

Představte si něco, co milujete a bez čeho si nedokážete představit existenci (např. FB, čokoládu, kávu...). A já vám to zakážu a tečka (byť k tomu mám pádný důvod, který se mnou ovšem nesdílíte). Výsledkem bude akorát to, že si začnete to něco krást, budete neustále myslet akorát na to, jak mě obelstít a k tomu něčemu se dostat a budete si to něco užívat tajně. Já tak zcela ztratím kontrolu nad vaším chováním, které se bude stále zhoršovat. A to proto, že když něco získáte po vynaložení úsilí a po prožitém dobrodružství, ještě více si toho vážíte a získává to u vás na hodnotě. To nemluvím o tom, že kolikrát už kradete jen pro ten dobrodružný zážitek. Pokud vám ale to něco budu dávat ve chvílích, kdy mi to nezpůsobí "škodu" a budete toho dostávat dostatek, nebudete mít k nějakým krádežím vůbec důvod. Zkrátka, nasytíte se.

A stejné je to i se psy. Pokud jim umožníte čenichat a slídit po potravě (a ideálně po zajímavých dobrůtkách, které obvykle nedostávají) v kontrolovaných podmínkách, kdy nehrozí, že by něco špatného sežrali, tak brzy zjistíte, že už nemají tu potřebu (nebo alespoň není tak silná) vyhledávat si tuhle zábavu ve chvílích, kdy to není dobrý nápad.


Už nevíte, co byste své psy učili? Snadná pomoc. Zkuste nakouknout pod pokličku práce asistenčních psů a vycvičit si svého "asistenčního mazlíka". Na videu uvidíte asistenční dovednosti čivavek Kamilky a Máji ve filmovém dokumentu "VELKÉ PRÁDLO"  Přeji Vám hodnotný kulturní zážitek  A mimochodem, pokud byste měli zájem, tak čas od času klik - trik - kurzíky na toto téma pořádám, takže se na Vás těším!

 


 

Čuchání, čuchání... to nám nudu zahání . Neznám psa, který by nemiloval čuchání a nečuchal rád. Čuchání zvedne náladu každému psovi. Zároveň je to ale aktivita velice náročná na soustředění, které naše živočíšky snadno a rychle unaví. Není se co divit, když při intenzivním čuchání pes nasaje a vydechne vzduch až 300x za minutu a zapojí při tom až 80 % svého mozku.

Chcete-li tedy svého miláčka zklidnit, zabavit, unavit... nechte jej čuchat. A pokud zrovna jste na zahradě, kde už je všechno dávno očucháno, stačí rozházet dobrůtky a hra může začít.

Na videu uvidíte čivavky Kamilku, Máju a Berušku, jak si užívají vyčuchávání maličkatých dobrůtek, které jsem jim rozházela po naší skalce. A hned tu máme i trénink šikovnosti, protože na kamenech a mezi nimi se musí umět balancovat, přeskakovat a přecházet po nich. Zkrátka, hrát si, není samoúčelné, ale hra je učení a učení je hra .

 


Proč jste si pořídili psa? No přeci abyste si spolu užívali života! Tady máte malý návod na príma hru na ven, která vám krásně oživí vycházku a může sloužit i jako príma odměna třeba za přivolání, "čekej", "sedni" nebo jiné cvičení .

Já této hře říkám "HRA NA KAMENOŽROUTY", ale můžete místo kamenů použít cokoliv, co najdete a není to pro psa nebezpečné. Napadají mne například šišky, kůra, listí, větvičky, větve... Popusťte uzdu fantazii a nezapomeňte, že i takovouhle jednoduchou hru je třeba učit krok za krokem. Nejprve dáte dobrůtku těsně vedle kamínku, potom jí kousek schováte pod kamínek, až dobrůtku pěkně přiklopíte. Ideální je, když se pejsek kouká, jak hru chystáte, aby věděl, vo co de . Tak se hezky bavte!


Čas od času se v tréninku setkáme s tím, že jindy ochotně spolupracující pes najednou nechce. Nechce něco udělat. Zkusme se v takových chvílích rozhlédnout po příčině, místo toho, abychom se za každou cenu snažili dosáhnout svého. Pes je živý tvor, který si zaslouží respekt ke své osobnosti a potřebám a jistě se vždycky najde "cestička" jak mu vyjít vstříc. Když se podíváte do svého vlastního života, jistě si vybavíte chvilky, kdy někdo Váš názor nerespektoval a nutil Vás do něčeho, co Vám bylo "proti srsti". Jaké to bylo?

Dovolte mi malý příklad: Představte si, že vážíte 40 kg i s botama, měříte 150 cm a Vaše sebevědomí je velikosti hrášku. Rozhodnete se s tím něco udělat a začnete chodit na tréninky boxu. Váš trenér je pro Vás bůh a jste ochotní udělat všechno co řekne, protože pod jeho rukama doslova kvetete. Poctivě každý druhý večer běháte po prázdných ulicích alá Rokky a čas od času si zaboxujete pěstmi do vzduchu.

A co čert nechtěl. Jeden takový večer si také tak běžíte a najednou se v ulici před Vámi vyloupne parta zcela nepochybně alkoholem posilněných mladíků. V tu chvíli jsem přesvědčena, že hodíte trénink za hlavu, zpomalíte, sklopíte hlavu a co možná nejnenápadněji přejdete na druhou stranu chodníku, aby jste se vyhnuli případnému konfliktu. Byť trénujete poctivě a chcete trénovat, přesto Vás ani nenapadne, že poběžíte dál přímo proti nim a ještě si před nimi naznačíte box do vzduchu. Jsou zkrátka věci, které jsou nadřazené všemu a předcházení konfliktům, ochrana našeho zdraví a života, ochrana těch, které milujeme, nebo toho, co je naše, mezi ně patří .

Chtít po psech, aby se chovali jak roboti a poslechli nás vždy i na úkor své svébytnosti, je nesmysl a především příšerná lidská sebestřednost a necitelnost. Tak buďme vstřícní, chápaví a empatičtí a věřte mi, že díky tomu jen posílíte důvěru Vašeho psa vůči Vám, a to je to, oč nám běží


Malý krok pro člověka, ale velký skok pro psa. Toto video vysvětluje, jak doufám, jak je možné, že máme "hloupé", "naprosto nemožné", "úplné idioty" psy . Ve skutečnosti tomu tak není, jen se zkrátka nedokážeme na věc podívat ze psího úhlu a zadáváme takové úkoly, že by pes musel mít inteligenci a kombinační schopnosti atomového fyzika, aby pochopil, jaký úkol má splnit . Pamatujte si jediné: Krok za krokem je nejrychlejší cesta k cíli.


Agility houpačka bývá velkým strašákem a mnoho pejsků má tendenci se na ní zabíjet předčasným skokem z výšky, nebo se strachy rozklepaná drží u středu a ne a ne sklopit, natož uvažovat o nějaké rychlosti. I v tomto případě se jako nejrychlejší cesta, ukázal postup krok za krokem . Následující video je sestřihem z šesti lekcí sportovní psí školy (září - prosinec 2013), při kterých byla na programu nejen houpačka. Takže naučit psa, že má zastavit na jejím konci a ani se nehnout, dokud nezazní uvolňovací povel a desenzitizace na zhoupnutí a rány, trvá v součtu čistého času asi hodinu . Samozřejmě, pokud už pejsek nepřišel na trénink s fóbiemi z výšek nebo z ran, ale i na tom umíme postupně zapracovat, neb neexistují problémy bez řešení.


Mnoho psovodů řeší svou velkou nervozitu na závodech - tj. při vystupování na veřejnosti. Znám to z vlastní zkušenosti a výborným řešením je prostě naučit se na veřejnosti šaškovat. Prospěje to nejen Vám (neb se osmělíte a uvolníte), ale i pejskové uvítají, pokud vycházky oživíte skopičinami a překonáváním přírodních překážek. Aneb, ať žije městský či venkovský parkúr . A hlavně, jelikož to není žádná "vážná"  záležitost (nejde o body, čas, přesnost provedení), tak není co řešit! Jediným cílem je dobře se bavit!

Tyto aktivity se pro mne (mimo jiné) staly inspirací pro víkendové hry se psy a pro psy speciál DOG FITNESS HRÁTKY, které budu čas od času pořádat.


A teď něco trochu jiného, než jenom o psech . Ve dnech 12.-13.4.2014 jsem se zúčastnila prvního Chicken campu v České republice pod vedením úžasných (růžových) instruktorek Animal Training Center v Rakousku. Během tohoto víkendu jsem dostala k výcviku slepici Máňu, která byla vlastně jen odrostlé kuře, jež nikdy v životě nic netrénovalo.

Jak nám to šlo či nešlo můžete posoudit ve filmovém sestřihu všech našich tréninkových bloků, které jsou doplněny o záznamy z tréninkového deníčku. Uvidíte tedy "naklikání" slepice, jak naučit slepici klovat do targetu, jak se slepice naučí rozlišovat barvy a nakonec bonbónek - co dělat, když se slepice bojí. Byť je cvičen opeřenec, principy zůstávají i u psů naprosto stejné a budiž tedy i slepičí video pro vás inspirací.


No a když se naučí rozlišovat barvy slepice, proč nezkusit naučit psa hledat na slovní povel konkrétní předměty. Když řeknu "kolíček", tak najít kolíček. Když řeknu "houbička", tak najít houbičku... Jedna border kolie se takto naučila 300 slov . O psí inteligenci a schopnosti se učit by tedy byla hanba pochybovat. Pokud ze slepičího videa dosud nevíte, jak byste na to šli, tak tady je psí návod.

Jen buďte připraveni na to, že čivavky Kamilka a Mája jsou už v principech učení profíci a začátečníkům s prvním předmětem to zřejmě nepůjde tak rychle, natož aby vydrželi se soustředit tak dlouho! A že se s tím ze začátku trochu nadřete, rozhodně není tím, že váš pes je blbej. Jen je to pro něj zkrátka nová situace a budete muset trénovat po malých chviličkách a krůček za krůčkem. Ale počkejte, až na to Váš chlupáč přijde